Konec II. světové války v Nekoři

V těchto dnech si v celé Evropě připomínáme 70 let od ukončení II. světové války. Jak se tato výrazná událost celosvětových dějin projevila v naší obci? Bouřlivé události konce války v květnu 1945 v obci probíhaly poměrně poklidně, obecní kronika popisuje jen odzbrojování částí prchajících německých jednotek. Kromě několika sporadických výstřelů a poškození jen dvou domů v obci se osvobozovací boje obci Nekoř vyhnuly. Zatýkaní během války se nevyhnulo ani obci Nekoř, dle záznamů v obecní kronice v obci zatčeno několik místních občanů. Elektrikář pracující v nekořském textilním závodě Alois Pešorna byl v roce 1941 pro ilegální činnost zatčen, vezněn v Terezíně, Wansse, Litoměřicích a Gollnově, zemřel v koncentračním táboře v roce 1943. Ladislav Novák, pekařský dělník, nuceně nasazený na práci v Německu, byl za krádež potravinových lístků popraven v Drážďanech v roce 1942. V obci byl gestapem zatčen profesor Rudolf Zippe, který se zde od roku 1941 do roku 1943 ukrýval. Dále se v katastru obce ukrývalo několik mladých mužů, kteří utekli z nuceného nasazení v Německu, spolu s uprchlými anglickými a ruskými zajatci se skrývali v lesích. Staral se o ně i hajný Josef Šolc, kterého nakonec v roce 1944 gestapo také zatklo, věznilo v Pardubicích a Terezíně, odkud se 26. dubna 1945 vrátil. Podle vyprávění pamětníků však v době války byla situace v obci poklidná, všichni věděli téměř vše o všech, lidé drželi spíše při sobě a nenašel se žádný zrádce a udavač, jak se dělo třeba v okolních obcích. Konec války je popisován tehdejším starostou obce Janem Lorencem v obecní kronice. Spolu s řídícím učitelem Josefem Reslem s blížícím koncem války připravovali na převrat, byli ve spojení s členem odboje z Kyšperka, od kterého dostávali důležité zprávy a pokyny, o kterých se radili převážně v rybárně v Nekoři, kde se cítili v bezpečí. V dubnu 1945 organizovali ve spolupráci s dalšími nekořskými občany různé sabotážní akce – přestříhávání telegrafních drátů, poškozování silničních zátarasů. Po vypuknutí povstání 5. května kromě vyvěšení československých vlajek starosta obce za pomocí dalších občanů máváním bílým praporkem odklonil vytypovaná osamělá auta s německými vojáky na Bredůvce ze státní silnice do obce, kde na ně před obecním úřadem na náměstíčku čekali občané a řídící učitel Josef Resl v uniformě nadporučíka čsl. armády je informoval o tom, že německá armáda kapitulovala a vyzval je ke složení zbraní. Perfektní němčinou připomněl, že v okolních domech jsou ozbrojené skupiny připravené ke střelbě. Německý podporučík nechal svoje čety nastoupit před auta a dal příkaz ke složení zbraní a výstroje. Celková kořist 42 pušek, 9 pancéřových pěstí, 9 pistolí a 32 ručních granátů a značné množství střeliva byla rozdělena mezi místní občany a částečně odeslána do Žamberka. Odzbrojení Němci byly v doprovodu motocyklu s bílou vlajkou odeslání do Klášterce ke Zbudovu. 8. května ve večerních hodinách byla státní silnice a okolní pole zaplavena prchajícími německými vojáky i civilisty, zátaras vybudovaný v oboře zatarasilo havarované auto a v nastalém zmatku se z ucpané silnice snažil každý uprchnout kudy se dalo (obdobný zátaras byl vybudován i na silnici na Vejrově). Starosta Jan Lorenc v obecní kronice líčí, jak se podařilo přemluvit několik osádek německých vozidel, na kterých jeli vlasovci- rusky mluvící vojáci německé armády - aby nechali vozidla stát a uprchli do lesů, čímž se zmatek ještě zvýšil. Neobvyklý ruch na státní silnici vyvrcholil 9. května ráno, kdy o půl čtvrté přijel po této silnici první ruský tank. Brzy na to se začala ozývat střelba, podle vzpomínek pamětníků byl těžký německý kulomet postřelující silnici umístěn na stráni za mostem naproti Netušilovu statku, druhý pak u Matyášova statku na Vejrově. Rudá armáda střelbu opětovala z děla a kulometu umístěného U Smrku, při ní byly zasaženy dva domy na Vejrově. Matyášův statek čp. 83, kolem kterého podle dopisu dochovaného z té doby vybuchly 4 šrapnely, štít, stodola i chlévy byly zasaženy střepinami, obyvatelům ukrytým ve sklepě se naštěstí nic nestalo. V druhém domě zasaženém na Vejrově do střechy byl střepinami těžce zraněn jeden z jeho obyvatel, který ležel na půdě. Pak však střelba utichla a vše již probíhalo poměrně v klidu. Po projetí prvních ruských tanků se silnice rychle uvolnila a proudily po ní nepřetržitě kolony vojska směrem na Prahu. Místní občané sváděli z okolních lesů zajaté Němce, kterých kolem poledne bylo téměř 500. Ruský major nechtěl zajatce převzít, proto byly po dotazu do Žamberka, Jablonného i Letohradu, kde měli také množství zajatců, odesláni směrem na Králíky, ozbrojení nekořští občané je doprovodili jen na Studené. Dne 11. května přijel na Bredůvku se svým štábem generál Jeremenko, ubytován byl v domě Oldřicha Kumpošta, čp. 9. Ke konci května 1945, když se vracely pluky ruských vojáků z Prahy, se na louce u továrny utábořil kozácký jezdecký pluk i s vojenskou kapelou. Byli slavnostně uvítáni zástupci obce c čele se starostou Janem Lorencem a řídícím učitelem Josefem Reslem a množstvím nekořských občanů. Vojáci koncertovali pro občany před obytným domem čp. 214, tančili kozáčka a jiné ruské tance a zpívali. Jedním z důstojníků tohoto pluku byl i česky mluvící kapitán, z české vesnice od Charkova, jehož rodina včetně ženy – Češky ve válce zahynula. Kozácký pluk těsně před svým odjezdem koncem května uspořádal vojenskou přehlídku svých útvarů vojáků na koních s tasenými šavlemi. Bohužel přítomnost ruských vojáků, zvláště z druhosledových jednotek, měla v obci i stinné stránky. Josef Maleček vzpomíná, jak dle vyprávění jeho maminky přišel jeden z vojáků do jejich stavení, zbraní si vynutil vydání prstenů a hodinek, a jen za pomocí starosty obce, který ihned vše ohlásil veliteli jednotky, byly tyto věci vráceny. A 1. června 1945 byl konec války v obci završen tragickou událostí, když opilý ruský důstojník zastřelil v kuchyni hospodáře Václava Netušila. O těchto neradostných a tragických událostech se bohužel dlouhou dobu po válce nesmělo zmiňovat ani psát, bohužel i toto patří k historii konce války v naší obci.

z pramenů v obecní kronice, knihy V. Faltuse Historie Obce Nekoř a vyprávění pamětníků sestavil Jiří Pomikálek